• 2008/2009 - studentem v Rice Lake

Bylo 24. srpna a já s Vojtou jsme se vydali směr letiště Ruzyně, snad připraveni na „rok za velkou louží“. Na letišti jsme se naposled rozloučili s rodiči a vydali se na cestu. Je to něco málo přes tři týdny a já jsem plná nových zážitků, událostí a dojmů. Týden před začátkem školy jsem trávila jen se svou novou rodinou, která je báječná. Starají se o mě jako o vlastní, mám tu dva bratry a jednu sestru. Starší brácha je už druhým rokem na universitě, takže jsem dostala jeho pokoj. Rybařili jsme, navštěvovali rodinné přátelé a příbuzné, já se vzpamatovávala z časového posunu a musela jsem si vybrat také čtyři předměty na první čtvrtletí. Ve škole máme čtyři 88 minutové předměty, které si vyberete podle svého gusta, takže by se vám nemělo stát, že vás něco nebude bavit. A se zářím přišla i škola, která začínala až v úterý díky svátku práce podobnému tomu našemu 1. května.

Do školy jsem se těšila jako předškolák do první třídy, na novou školu, americké spolužáky, na ostatní ex-change studenty a samozřejmě na populární modré skříňky na chodbách. Ono osudné první ráno vstávám brzo, protože bydlíme 11 mil za Rice Lake a musíme být ve škole včas, aby mi má host sestra mohla ve škole vše ukázat. To mi velice pomohlo, ale i přesto se mi podařilo párkrát zabloudit. Přeci jen dvoupatrová rozlehlá škola pro 800 studentů je trochu rozdílná než třípatrové gymnázium u nás v Žamberku pro 350 studentů. Ale i tak se mi podařilo do všech hodin přijít včas, což někdy bývá trochu obtížné dostat se během 10minutové přestávky z jednoho konce budovy na druhý, když ještě potřebujete do té zázračné modré skříňky, která se vám stále nedaří otevřít.

Po škole můžete navštěvovat různé sporty, které se liší každé roční období, ovšem pokud jste si vybrali nějaký sport na podzim, musíte začít chodit do školy na tréninky už v srpnu, aby se tým stihl připravit na sezónu. Hned jsem si vzpomněla na studenty v Čechách, jestli by všichni tak ochotně zůstali poslední měsíc prázdnin doma a poctivě chodili trénovat :).

Madrigal dinner neboli večeře v renesančním stylu. To je jedna ze školních událostí, které jsem se v posledních dvou měsících zúčastnila. Vše začalo na přelomu září a října výběrovým konkurzem, kterého jsem se nejdříve zalekla, protože podmínkou byl zpěv. Já rozhodně nejsem žádný sólový zpěvák a neměla jsem zájem ani o zpěv ve sboru. Konkurzu jsem se ale nakonec úspěšně zúčastnila a dostala jsem roli obsluhy.

Po skončení konkurzu mohly začít zkoušky a nácvik celé večeře. Zkoušky byly většinou dvakrát nebo třikrát do týdne dvě hodiny po škole. Byli jsme rozděleni na tři skupiny. První byl sbor, další byla obsluha a nakonec skupina charakterů, jejichž práci jsem opravdu pochopila až onen velký večer. Datum a čas zkoušek sboru byl odlišný, takže nemohu posoudit, jak probíhaly, ale předpokládám, že hlavně zpívali :). Naše zkoušky byly ve stejný čas se skupinou charakterů. Protože nebylo možné trénovat servírování jídla na stůl, tak jsme hodně pomáhali s výzdobou a kostýmy. Také jsme se museli naučit několik výrazů ze staré angličtiny, protože se celá večeře odehrávala v renesanční době.

Večeře měla svůj řád a program. Ve sboru byl hlavní král a královna. Nevím, zda byli vybráni podle jejich pěveckých schopností, ale oba zpívali nádherně. Hlavním úkolem obsluhy bylo servírování jídla a sklízení nádobí ze stolu. Nejzajímavější a nejzábavnější mi přišly osobnosti neboli skupina charakterů. Ty měli za úkol bavit hosty, ale zároveň je i s mírou potrestat za porušení pravidel určených králem. Většina z pravidel byla velmi vtipná jako třeba: „Host je povinen zahodit kosti a veškeré zbytky jídla pod stůl.“

A byl tu osudný večer. Školní jídelna, kde se celá akce odehrávala, se postupně začala plnit hosty. Všichni byli nervózní a pro obsluhu to vlastně byla i první zkouška. V jídelně bylo přes 130 návštěvníků a někdy bylo opravdu náročné donést jídlo ve správný čas na správné místo. Hosté nedostali příbor, každý z nich obdržel pouze dětský plastový příbor, brčko anebo párátko. Tak jsme se mohli při volné chvilce bavit pozorováním našich rodičů zkoušejících jíst polévku brčkem nebo párátkem.

Večeře byla u konce a každý s kým jsem mluvila si tuto akci nemohl vynachválit. Tak kdy budu moci očekávat něco podobného u nás doma v Žamberku?

Přichází nový měsíc a s ním také další článek do Žamberských listů. O čem bych asi měla psát? Uběhlo skoro šest měsíců a já mám pomalu každé odpoledne nějakou tu aktivitu. O některých už jsem psala jako třeba “Madrigal dinner,“ ale pak tu také jsou Warriorettes, taneční skupina na místní střední škole, kde jsem členem.

Byl začátek ledna, nového roku, a já zahlédla onen plakát. „Dne 13.1. se koná výběrové řízení do hry Romeo a Julie.“ Nikdy jsem s žambereckými ochotníky žádné divadlo nehrála, tudíž nemám s divadlem velké zkušenosti, ale i přesto mám divadlo ráda a rozhodla jsem se vyzkoušet své štěstí. Zkoušky nebyly nějak náročné, dostali jsme za úkol přečíst s porozuměním scénu, kde Romeo poprvé potká Julii. Je pravda, že jsem hned textu nerozuměla, asi nebudu “profík“ na starou angličtinu. Výsledky slíbili hned druhý den, aby se mohlo začít s nácvikem. Ani dospat jsem nemohla. Objeví se mé jméno u nějaké role? Bylo u Lady Monteque (paní Montekové), manželka Montekova a matka Romeova. Není to hlavní role jako Julie, ale i tak důležitá a mě udělala velkou radost.

A mohly začít zkoušky, učení se textů a hlavně porozumění celé hry. Málokdy samy místní studenti rozuměli staré angličtině v této hře, což bylo asi nejvíce práce pro mě. Pochopit všechny ty staré výrazy nebylo vždy nejjednodušší. Hned jak jsme se všichni doslova “prokousali“ textem, mohli jsme vyrazit na pódium, které je přímo ve škole. Mají tu prostory dvakrát tak velké než je naše Divišovo divadlo, což není nic neobvyklého pro většinu místních středních škol. Měsíc uběhl jako voda. Je polovina února, blíží se den “D“ a s ním také přiřazování kostýmů a vyrábění kulis. Máme přesně týden do prvního představení a nervozita se vzrušením všech “herců“ stoupá, vždyť hned první vystoupení je pro studenty a hned po té dvě večerní.

Tak nám držte palce, aby to vše dopadlo dle představ našeho režiséra.

<< ZPĚT na seznam studentů