Eliška Hegerová

• 2011/2012 - studentem v Rice Lake

Pro všechny vytrvalé čtenáře Žambereckých listů přináším opět pár novinek z Rice Lake.

I když nám ještě pár měsíců zbývá, všichni nám poslední dobou rádi připomínají, že už skoro protrháváme cílovou pásku. A je to tak! I když mi myšlenka na blížící se odjezd občas nažene slzy do očí, myšlenka na svíčkovou a kuře na paprice mi opět vrátí úsměv na tvář. Doufám tedy, že si to budu moci dovolit, neboť již měsíc usilovně pracuji na své fyzičce. Dvou hodinové tréninky atletiky, kam jsme se s Kristýnou „omylem“ upsaly, nám dávají pořádně zabrat. Také nám před pár dny začal poslední term, neboli čtvrtletí. A tak jsme naposledy měly možnost vybrat si nové předměty ve škole. Já jsem si už z minulého termu ponechala španělštinu a sbor a mezi nové předměty jsem si přidala chemii a týmové sporty (znovu opakuji – to vše kvůli svíčkové). A zatím můžu říci, že si nemám vůbec na co stěžovat. A i když už se blížíme ke konci, pár zážitků před sebou ještě máme. Pro mě je to například můj první Prom (neboli maturitní ples), Graduace s čepičkou jak z Amerických filmů a návštěva Las Vegas. A jelikož je toho můj poslední článek, musím Vám na rozloučenou říci že tento rok považuji za opravdu povedený.

S pozdravem z Rice Lake, Eliška Hegerová

Utíká to rychle. Člověk by neřekl, že jsme už v polovině. Ale můžu Vám říct jedno – užíváme si to!

Mezi nejzajímavější zážitky bych zařadila Vánoce a tak se s Vámi podělím o to, jak to u nás probíhalo.

Vánoční přípravy tu začaly opravdu brzy, tak brzy, že byl i adventní kalendář krátký. Stromeček jsme si šli s mými americkými rodiči vybrat a zkácet hezky do lesa. K mému zklamání jsem ale žádně prase s velkými, zahnutými zuby nahoru neviděla. Ale za to jsme odjížděli s krásným vánočním stromečkem na střeše, který mi pomohl alespoň malinko si uvědomit, že vánoční čas se blíží. Dny míjely jako voda a konečně nastalo to slíbené ráno, které jsem si vždy představovala jen díky americkým filmům. Budík zazvonil brzy ráno a já se pomalu, rozespale objevila u stromku, obklopeným dárky. Bylo to kouzelné, co si budeme povídat. První jsem se musela podívat do své punčochy, která mi visela nad krbem a až potom mohlo začít slavnostní rozbalování dárků v pyžamech. Ano, chyběl mi kapr Pepa ve vaně i koleda „Štědrý večer nastal“, ale musím uznat, že i americké Vánoce mají své kouzlo. Po rozbalení dárků jsme přivítali vánoční návštevy a začali si užívat prázdniny plné cukroví a domácí pohody. Pomalu jsme se dostali až k přípravám a vaření na nastávající Nový rok. Slavili jsme s celou rodinou včetně strýčků a tetiček a všichni jsme si užívali silvestrovského fotbalu a opožděného rozbalování dárků. Po „three, two, one“, jsme si každý dal nějaké, jak už to tak bývá, naivní předsevzetí, přiťukli si sklenkou, poobjímali se a společným krokem vstoupili do nového roku 2012. Nový rok jsme začali výletem do hlavního města Wisconsinu – Madison. Po obhlídce města, hlavní budovy s vládou Wisconsinu a pár snídaních v restauracích, kde listujete sto-stránkový jídelní lístek se snahou si něco vybrat, jsme spokojeně unavené odjely domů. A mohu říct i za Kristýnu,že jsme si to užili stejně dobře, jako každý den tu.

S pozdravem z Rice Lake, Eliška Hegerová

Před 4 lety, kdy se mě lidé neustále ptali, jestli také jednou pojedu do Ameriky jako moje sestra, moje odpoveď bylo jedno stručné NE. O 4 roky později, mám tu čest, psát Vám z malého městečka, i když o dost většího než je Žamberk, Rice Lake a tento měsíc je řada na mně, abych splnila tento nelehký úkol – popsat všechny zážitky do jednoho krátkého článku.

Začnu minulým týdnem, kdy se tu konal velkolepý Homecoming. Homecoming týden, byl více jak bláznivý a já si ho opravdu užila. Každý jednotlivý školní den, byla škola jako vyměněná. Jeden den ve stylu barev, druhý den ve stylu dvojčat a podobně. Mně osobně se nejvíce líbil den 80tých let. Jakoby se celá škola vrátila do časů minulých a to si piště, že se většinu učitelů cítila jak za mlada. :)

Můj týden byl ale přece jenom v něčem jiném, než ten ostatních. Nešla jsem v sobotu na všemi očekávaný Fall- formal, ples který se uskutečnil přímo ve škole. Ani jsem v pátek nebyla na velkém zápase Amerického fotbalu. Já jsem v pátek po škole nastoupila do auta a strávila 6 hodin na cestě do velkého města, jménem Chicago. Co si budeme povídat, bylo to neskutečné. Sobotu jsem strávila na prohlídce města, kde jsem mohla vidět ty nejvyšší budovy, jaké jsem kdy viděla (jak už to v těchto velkých městech bývá). Také jsem mohla vidět noční Chicago z nejvyšší budovy ve městě a zároven s tím i ohňostroj, který se konal ten večer na počest slavného „Chicago Marathon“, jenž jsem měla štěstí vidět na vlastní oči další den. Zúčastnilo se 40 000 lidí. Byla to podívaná na kterou nikdy nezapomenu. A můj doposud největší zážitek tady? Jednoznačně medvěd, který běžel přes silnici necelých 6 metrů ode mě, když jsem čekala jako každý ráno na autobus. Stála jsem jako přilepená k zemi a modlila se aby mě neviděl. Měla jsem štěstí a tak se možná za 2 měsíce zase ozvu.

S pozdravem z Rice Lake, Eliška Hegerová

<< ZPĚT na seznam studentů