Anička Hlaváčková

• 2001/2002 - studentem v Rice Lake
• zážitky z pobytu v Rice Lake naleznete na www.pavuciny.cz
• 2004 - první návštěva Japonska i sesterského Miharu
• 2006- Tříměsíční pobyt v sesterském Miharu (zážitky opět na výše uvedených webovkách)

Při svém studijním pobytu v Rice Lake 2001-2002 jsem se velice skamarádila se spolužačkou z japonského Miharu. Japonsko mne začalo přitahovat a čím dál tím víc jsem chtěla poznat alespoň některé taje nám tak vzdálené země. Když jsme se s Čií loučily, slíbily jsme si, že se určitě navštívíme a já už tehdy věděla, že to není jen společenská fráze. Na první návštěvu Čie jsem vyrazila hned po maturitě na žambereckém gymnáziu , a to v srpnu 2004. V Japonsku jsem spolu s tehdy ještě přítelem strávila skoro měsíc. Za tu dobu jsme se podívali do Kjóta, Tokia, Jamagaty, Aizu Wakamatsu a dalších velmi zajímavých míst. Ověřili jsme si, že s angličtinou v žádném případě neobstojíme a že krásy japonské tradiční kultury nám zůstanou skryty díky jazykové bariéře.

Školní rok 2004-2005 byl nadále ve znamení Dálného východu. Na pražské jazykové škole Davida Holiše jsem se naučila základům japonštiny jako takové, historii a kaligrafii a díky doplňkovým přednáškám předních českých japanologů i dalším odvětvím japonské kultury.

V srpnu 2005 za námi přiletěla již zmiňovaná kamarádka Čie a spolu se Stephanie z Rice Lake za podpory mého taťky, který nám půjčil auto , jsme si udělaly cestovní dovolenou. Společně jsme navštívily Bratislavu, Krakow, Osvětim, Vídeň a mnohá česká městečka.

Po načerpání znalostí a příjemně strávených prázdninách mě chytila toulavá a přemýšlela jsem, jak to jen udělat, abych mohla do Japonska odletět zase. Zeptala jsem se Jany Fialové na možnost do Miharu odcestovat a pomoci třeba v tamějším Rice Lake house. Jana mi vyšla vstříc a spojila se s Jeanou Schieffer, která jej měla v té době na starosti. Jeana mi našla rodinu, práci i učitelku japonštiny a já si zase bukovala letenku do Tokia.

V Miharu jsem strávila nádherné jaro. Od března do května 2006 jsem stále někde cestovala a propadala krásám tradiční kultury. Měla jsem veliké štěstí na rodinu, která se mi snažila ukázat vše, co bylo v jejích silách. Ať už šlo o japonské lázně onsen, divadlo Kabuki v Tokiu, nádheru pobřeží japonských ostrovů Okinawa, které je tak nechvalně známé boji druhé světové války. Našli jsme si čas i na návštěvu skanzenové vesničky Edomura a neuvěřitelně nádherného komplexu svatyní v Nikkó. Spolu s maminkou a hostitelskými sestrami jsme se vydaly na víkend i do tokijského Disneylandu. K tradičním zastávkám cestovatelů patří i velký Buddha v Kamakuře, jehož jsem si nenechala ujít ani já.

Kromě štěstí na rodinu jsem měla i štěstí na místo pobytu a roční období! Právě u Miharu vyrostla před více než tisíci lety majestátná třešeň Takizakura, která se pyšní titulem „Národní poklad“ . Domácí jsou na ní velice pyšní a jejím květem žijí celé jaro. Byť je Miharu malým městečkem, hodně Japonců jej zná právě díky Takizakuře a slavným panenkám, které se vyrábějí dodnes v nedaleké vesničce Dekojašiki. Miharu bylo i vyhlášeným místem, kde se chovaly nejlepší koně na ostrovech, ale to už bohužel neplatí a valná většina chovů je dnes soustředěna na Hokkaidu.

Ještě jsem pomáhala v mezinárodní školce s výukou angličtiny a v Rice Lake house bylo třeba přeorganizovat knihovnu. Program jsem měla opravdu nabitý a pořád bude na co vzpomínat!

Chtěla bych touto cestou poděkovat jak Janě Fialové tak Jeaně Schieffer, které mi tyto nezapomenutelné zážitky zprostředkovaly, a všem ostatním, kteří mě na cestách podporovali.

Moji japonští rodiče se již také nechali zlákat Prahou a vypravili se do Čech v květnu 2007 na naši svatbu. Shodou okolností byly tou dobou na návštěvě v Žamberku Deb s Dorothy, které oslavily tento významný den spolu s námi. Nevím, jak je to u ostatních studentů, ale můj život je „mezinárodními vztahy“ propleten skrz naskrz již nevratně . Moji američtí rodiče jsou nám stále nablízku, i když už je to neuvěřitelných sedm let od chvíle, kdy jsem z USA odjela. Od té doby nás navštívili v březnu 2004 v Čechách, na hranicích USA a Kanady jsme se sešli v červenci 2006 a v listopadu 2007 za námi přiletěli do Německa, kde bydlíme v současné době.

Anička Hlaváčková

<< ZPĚT na seznam studentů