Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
+====== Zuzana Kotlářová ======
+{{ :studenti:zuzana.jpg?nolink|Zuzana Kotlářová}}
+  * 1996/1997 - studentem v Rice Lake
+===== Americká 'Pro' a 'Proti' =====
+> **Proti: **
+Byla jsem až moc závislá na pomoci jiných lidí, na jejich ochotě pro mě něco udělat.
+Kvůli jazykové bariéře jsem se kamarádila s lidmi, se kterými bych se asi teď nekamarádila, lidi, o kterých si nemyslím jen to dobré, několikrát jsem nepochopila opravdový smysl nebo povrchnost toho, co říkali.
+Bylo těžké proniknout blízko, abych tak řekla, do duše, všichni si hlídají svoje neužší soukromí.
+Člověk aby jim oplatil laskavost, tak se snaží být srdečný, vtipný, zábavný v každé situaci, je to náročné.
+Jazyk je ze začátku těžký, ale teď na to nevzpomínám jako na něco špatného, člověk je jen ke konci dne hrozně vyčerpaný, ale to je tady v Čechách občas taky. To jsou všechno drobnosti, se kterýma se člověk snadno vyrovná.
+Další nepříjemnost, která na člověka čeká, ale až když se vrátí, je, že se na něj pár lidí kouká skrz prsty: vrátila se, myslí si, že je "king", namyšlená, drzá - to poslední se týká hlavně školy. Profesoři se s "Američany" občas těžko vyrovnávají. Člověk se přece až zas tak nemění, v základu je to pořád ten samý.
+> **A co mi rok v Rice Lake přinesl? **
+Je dobré, že existují lidi, kteří dobrovolně a rádi budou někoho rok živit. Rok jsem měla adoptivní rodiče, kteří by pro mě udělali cokoliv, když měli v rodině problém, nesnažili se to zakrýt jako před cizím člověkem, byla jsem prostě jejich dítě. A sourozenci, ve svých osmnácti jsem měla najednou bráchu, se kterým jsem se prala a hrála fotbal.
+Tam doopravdy člověk zjistí, kteří přátelé stojí za to. Uvědomila jsem si, jak mi záleží na mé rodině. I když byli ode mě přes moře, věděla jsem , jak mi fandí, jak mě podporují a nezáleží na tom, jak daleko jsou. A to jsem musela zjistit až v Americe, když jsem to měla celý život přímo před nosem.
+Může se vám stýskat, ale někdy se stýská po týdnu víc než po roce, o tom jsem přesvědčená.
+> **Škola: **
+Vyučování mi nepřišlo těžké, všichni učitelé byli tolerantní. Úžasné je, jak si člověk může vyzkoušet věci, ke kterým by se normálně nedostal. Předměty, které jsou tak zajímavé a tak nemožné vystudovat u nás. On je vlastně celý rok šancí dělat věci, ke kterým by se člověk normálně nedostal. Tehdy to nebylo tak lehké, ale teď mám pocit, že mi to hledání jiných cest chybí.
+Ono je v životě důležité umět jazyk, dobré při budování kariéry…. Řeči o studiu cizích jazyků jsou trochu otřepané, ale je to opravdu fajn mluvit s někým odjinud. Lidi v Evropě mají podobnou mentalitu, může se narazit na jazykovou bariéru, ale jak je to úžasné, když řeknu pár slov anglicky a cvak a myslím anglicky, nevím slovíčko, tím líp, můžu ho okecat a není to problém. Tuhle moji výhodu cítím čím dál víc. Tohle intenzívní myšlení si chci určitě ještě zažít tím, že někam na půlrok odjedu.
+Chtěla jsem sesumarizovat všechna pro a proti, věci negativní nějak můžu vyjmenovat, ale to co bylo v Rice Lake dobrého se nadá napsat do seznamu. S každým napsaným slovem se mi v hlavě vybavují situace, které jsem tam zažila, vzpomínky. A každá z nich dokáže převážit to všechno špatné, co jsem vyjmenovala. S odstupem pěti let sleduju svoje vzpomínky a zařazuju je k těm super vzpomínkám ze základní školy, z gymplu, z víkendů u babičky a dědy. Těžko vypsat a popsat život, který jsem prožila a který i kdybych stokrát mohla, tak ho neměním, kdybych mohla ještě něco změnit, tak si dám ten rok ještě jednou. I když čas vracet nemůžu, rozhodně vím, že se do Rice Lake ještě aspoň jednou vrátím.
+\\
+\\
+[[studium_v_rl| << ZPĚT na seznam studentů]]