Kristýna Sonntagová

• 2011/2012 - studentem v Rice Lake

Tak jako každý rok i letos vyslalo město Žamberk do malého městečka ve Wisconsinu dva studenty na roční výměnný pobyt v USA. Osud tomu chtěl, že jsem se mohla stát jednou z nich, a tak se s vámi nyní mohu podělit o své zážitky.

Bude to už skoro měsíc co jsem se stala právoplatným členem jedné milé americké rodiny, bude to už skoro měsíc co se učím matematiku v anglické jazyce (a ti kteří mě znají, vědí, že i v češtině to pro mě bylo peklo) , poznávám novou kulturu, jím hamburgery a zvykám si na nový domov. Nejsem na to ale sama. Spolu se mnou do USA odletěla Eliška Hegerová, můj český spojenec. I ona odkrývá tajemství nezdravé americké kuchyně, poznává jak funguje americké školství a užívá s svojí novou rodinu.

I když se může zdát, že za tu chvíli nemůžeme mít mnoho zážitků, opak je pravdou. Užily jsem si kempování, rybaření, projížďku po jezeře, naučily se pravidla amerického fotbalu a mnoho dalších, pro nás nevšedních, věcí. Já osobně jsem ale nejvíce zaskočená tím, jak to funguje v naší škole. Zvláště pak vztahy mezi učiteli a žáky. Hned první školní den, když jsme poprvé hledaly legendární americké „lockers“, jsme potkaly pana ředitele. Místo uctivého pozdravení natáhl ruku a říká: „High five!“ (pojď si plácnout). Stejně tak se každou hodinu učitelé nezapomenou zmínit, jak nás mají hrozně rádi, že tu jsou pro nás a většina z nich nás oslovuje honey (zlatíčko). Změny jsme se však dočkaly i ze strany studentů. Přesto že si mohou na chodbě plácnou s ředitelem, chovají ke všem učitelům respekt a v hodinách panuje klid. A to až takový, že ve třídách zůstávají otevřené dveře na chodbu a nikoho to neruší. Avšak co se týče náročnosti studia, má se od nás Amerika co učit. Nicméně fakt, že se na našich hodinách nesedřeme jen přispívá k naší dobré náladě.

Abych to všechno shrnula, myslím že mohu za nás obě říct, že si zatím své roční dobrodružství užíváme jak se dá a jsme vděčné za tuto příležitost. Proto bych závěrem chtěla poděkovat městu Žamberk, organizaci ŽIFA a Gymnáziu Žamberk, bez nichž by se naše cesta nemohla uskutečnit.

Kristýna Sonntagová, Rice Lake

Co člověk, to jiný názor. Věřím ale, že na jednom se všichni shodneme-všechny začátky jsou těžké. A já mám pocit, že na mě se tenhle rok začátky přímo lepí. Už tomu bude rok, co jsem opustila všechno známé a začala od nuly v jiné zemi. Začínala jsem si zvykat na novou rodinu, začínala jsem si hledat nové přátele, učit se jiné předměty v jiném jazyce. Zdá se mi to jako dnes, když jsem stejně jako teď seděla u svého počítače a začínala psát svůj první článek, první pozdrav do Žamberka. Tehdy jsem byla mezi cizími lidmi v cizím městě a všechno bylo nové. To se mi zdálo jako dost začátků na jednoho malého človíčka, a tak jsem se nemohla dočkat, až se tu konečně budu cítit jako doma a začátkům bude konec. A taky že jo, můj vytoužený čas už dávno nastal. Teď bych ho ale nejraději vrátila o kus zpátky. Začátky jsou sice pryč, ale konce se nezadržitelně blíží a já nevím, jestli náhodou nejsou ještě těžší.

Je to tak, toto jsou mé poslední střipky z Rice Lake a konec mé spisovatelské kariéry v Žambereckých listech. Za necelých šest týdnů je tu konec mého ročního dobrodružství, nastane čas znovu si sbalit kufry a opět odjet z domu…domů. Před rokem bych nevěřila, že tohle budu moci někdy říct. Dnes vám ale naposledy píšu z malého města, které už dobře znám, kde mám teď druhou rodinu a druhý domov. Potkala jsem spoustu milých lidí, našla si kamarády, užila si legraci, ale v dálce už slyším zvonec. Z pohádek moc dobře vím, co mi tenhle zvonec chce říct. Šest týdnů a budu se muset rozloučit se vším známým-s rodinou, s přáteli, se školou… Tentokrát už to ale nebude „jenom“ rok. A to se mi zdá jako dost konců na jednoho malého človíčka.

Nemám si ale na co stěžovat, byl to pro mě neuvěřitelný a nezapomenutelný rok, plný zážitků a příležitostí. Odjela jsem proto, abych se naučila anglicky, myslím ale, že jsem se naučila mnohem více. Jak moc mě tenhle rok změnil, co přinesl a co vzal se nejspíš dozvím, až se vrátím zpět. Už teď ale vím, že tenhle rok i se všemi jeho začátky a konci bych nevyměnila za nic.

Začátky jsou těžké, konce ještě těžší, ty mé ale stojí za to!

<< ZPĚT na seznam studentů