Obsah

Gabriela Hrubá

Co mi rok v USA dal a vzal

Jmenuji se Gábina Hrubá. Jsem bývalou studentkou Gymnázia v Žamberku. Před čtyřmi lety jsem se vrátila z ročního pobytu v Rice Lake ve Spojených státech amerických. Na otázku, co mi rok v Americe dal a vzal, se mi i po čtyřletém odstupu stále nesnadno odpovídá. Není totiž jednoduché zhodnotit tuto zkušenost pár větami. Přesto u mě znatelně převládají příjemné dojmy z dobře stráveného roku.

První věc, která každého napadne při pomyšlení na pobyt ve Spojených státech je, že se celkem snadno a bez námahy naučí Anglicky. Není to tak docela pravda. Námahou zde totiž je otevřít se okolí a začít komunikovat s úplně cizími lidmy, kteří se pro vás na rok stanou novým domovem. Pokud toto zvládnete, máte vyhráno ve všech směrech.

Nejen, že se výborně naučíte jazyk, který je v dnešní době naprosto nepostradatelnou součástí moderního člověka, ale také získáte pár dobrých přátel, kteří vám nahradí ty, které za ten rok budete postrádat.

Další příjemnou zkušeností je ocitnout se sám v cizím prostředí. Je to jako, když vás někdo hodí do vody a řekne: „teď plav.“ Nejdříve se vám nechce a jde to ztuha, ale po chvíli se do toho dostanete a začne se vám to nesmírně líbit. (O to těžší je návrat domů, kdy vás opět z té vody vytáhnou.)

No a samozřejmě, to, že poznáte cizí zemi a její kulturu, je dalším přínosem. Jakékoliv učení se vlastní zkušeností a bez námahy je pro každého člověka opravdu velice přínosné. Dokážete čelit naprosto nesmyslným předsudkům, které ve společnosti panují. Máte vlastní názor, který nemáte okoukaný od kamaráda nebo od paní profesorky či oblíbené osobnosti. Vy budete mít objektivní informace, vlastní dojmy a zkušenosti.

Po návratu domů z vás bude jiný člověk. Možná budete zpočátku trochu v rozpacích, ale to se časem upraví. Hlavně budete ale vědět, že člověk zodpovídá pouze sám za sebe a je pouze součástí společnosti, a ne, že společnost zodpovídá za něj. A že jedině to, co dokáže sám vlastní pílí, se mu v životě může k něčemu hodit.

Teď vás už možná nudím, jsem asi příliš staromódní, ale možná, že si na mě někdo z vás, kdo to četl, na vysoké škole vzpomene. Až mu jenička na vysvědčení za opsané písemky bude úplně k … Ještě bych chtěla podotknout, že přijímací zkoušky z Angličtiny na většinu vysokých škol, jsou po návratu domů naprosto bez problémů. Tak si to přeberte, jak chcete, já jsem pouze vyjádřila, co mi rok v Americe dal. A co mi vzal? Možná něco malinko, ale to je příliš osobní. (Ne to, na co myslíte:)) Rozhodně si myslím, že tato investice do mého života se mi už mnohokrát vrátila.



Moje vzpomínky na Rice Lake

Už je to poměrně dávno, co jsem byla na ročním pobytu v Rice Lake. Když to tak počítám, tak přibližně 11 až 12 let. Za ty roky se stala spousta věcí a spousta z nich byla, přímo či nepřímo, ovlivněna mým ročním pobytem v USA.

V Rice Lake se mi moc líbilo. Byly jsme tam se Zuzkou Kotlářovou jako jedny z prvních studentek. Zprvu to bylo občas trochu náročnější, Žamberk ani Česko v té době nikdo v RL moc neznal a anglicky jsme se teprve učili. Ale začátky jsme přežili a celkově jsme se měli moc pěkně. Našli jsme si nové kamarády, sportovali, cestovali, užívali si to a naučili se žít v novém prostředí. Ono se to nezdá, ale člověka to dost změní. Přijeli jsme domů takové samostatné, o dost zkušenější, ale pořád my.

Kromě skvělého roku v Americe a nových kamarádů měl roční pobyt i praktická pozitiva. Naučila jsem se výborně anglicky a bez problémů se dostala na dobrou vejšku. A zůstala mi chuť cestovat po světě. To je asi to nejdůležitější. Po škole a pár letech práce v Praze jsem dostala nabídku jít pracovat do USA k velké mezinárodní firmě. A zrovna do Chicaga, které je relativně blízko Rice Lake. Jelikož jsem tam už byla, znala to tam, chtělo se mi se zase na nějaký čas vrátit se na stará známá místa. Po druhé už to není taková změna, tak jsem si sbalila kufr a přestěhovala se na chvíli za oceán.

Chvilka se protáhla na několik let. Mezitím jsem sice změnila působiště, pracuji stále pro stejnou firmu, ale pro změnu ve Švýcarsku. Z práce mám krásný výhled přímo na hory. Kdo ví, jestli bych tady byla, kdybych nejela do Rice Lake. Možná jo, ale spíš ne.

A tak bych Vám všem, kdo nad ročním pobytem v Rice Lake alespoň trochu uvažujete, doporučila, ať se ničeho nebojíte a jedete. Je to super zkušenost, která může mít více než pozitivní následky :-).



<< ZPĚT na seznam studentů