Filip Hájek
- 1997/1998 - studentem v Rice Lake
- navštívil také japonské partnerské město Miharu
Japonské interview
Prezidentka ŽIFA paní Jana Fialová oslovila po internetu Filipa Hájka, který je na tříměsíčním pobytu v Miharu (Japonsko). Tento rozhovor vám teď nabízíme:
Jak jsi se do Miharu dostal?
Již během studia v USA jsem měl možnost poznat dvě japonské studentky a poprvé jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych se chtěl do Japonska podívat. Minulý rok jsem během Japonského týdne potkal mnoho zajímavých lidí. Z Miharu se mi přes ZIFU dostalo ubezpečení, že pokud do Miharu přijedu určitě se o mne postarají. Později, když jsem nebyl přijat na vybranou vysokou školu a měl jsem tedy celý školní rok volný, jsem všechny síly zaměřil na střádání peněz na cestu do Japonska. Začal jsem přes ZIFU komunikovat s Miharu a po mnoha týdnech korespondence a vyřizování jsem seděl v letadle a na čtvrt roku změnil své místo působení.
Kdo se o tebe stará? S kým jsi nejvíce v kontaktu?
Nejblíže je mi samozřejmě moje hostovská rodina, tudíž Sokyu a Tomoko Hashimoto. V Miharu jsou nyní tři Američané, se kterými mám si mohu pořádně anglicky “ pokecat“. Bydlím společně s jedním Američanem, který v Miharu učí angličtinu v zen-budhistickém chrámu.
Jak se dorozumíváš, když neumíš Japonsky?
Komunikuji anglicky, což pro mne není problém. Horší je to na druhé straně. Pro Japonce je angličtina velmi obtížná, ale je zde mnoho lidí, kteří anglicky mluví nebo se učí.
Vím, že nemáš rád ryby a jiné dary moře. Co tedy vlastně jíš, abys neumřel hlady?
Jídlo je samozřejmě velmi odlišné. Abych pravdu řekl, už jsem se přizpůsobil. Jím i ryby a dokonce jsem již několikrát jedl i sushi (čerstvá neupravená ryba). Snažím se poznat co nejvíce jídel. Někdy až přechází zrak z pestrosti zdejší kuchyně. Abych vám popsal typické japonské jídlo. Nejvíce mne překvapil fakt, že před sebou nemáte jeden talíř, ale spoustu malých misek plných zeleniny a to jak vařené, tak syrové, smažené či naložené, rybího či jiného masa a samozřejmě sójové omáčky a rýže. Vše se samozřejmě jí hůlkami.
Co vlastně v Miharu děláš? Jakým způsobem jsi materiálně zajištěný, do jaké míry jsi závislý na svých hostitelých, máš možnost nějakého výdělku pro vlastní potřebu?
Mám velké štěstí, že si zde na živobytí a cestování mohu trochu přivydělávat, jjnak bych byl zcela ztracen. Jak možná víte, Japonsko je jedna z nejdražších zemí na světě. Abych vám ukázal nějaký příklad. Rodina s pěti členy, jejíž příjem je 160 tis. Jenů (53 tis. Kč), je zde považována za sociálně slabou a stát jí musí pomáhat. Co Čecha zarazí nejvíce je cena piva. Půl litr a mnohdy i méně zde stojí v přepočtu 100 až 200 Kč.
Vím, že jsi ministroval v kostele sv. Václava v Žamberku. Nyní bydlíš v zen- budhistickém chrámu. Ovlivnila Tě návštěva Japonska tedy i po duchovní stránce nebo je to pro Tebe pouze pracovní příležitost?
Zcela určitě to pro mne není pouze pracovní příležitost, ba právě naopak. Pro člověka vycházejícího z křesťanství je setkání s jiným náboženstvím velmi obohacující. Rozhovory se Sokyuem jsou velmi zajímavé a přínosné pro oba dva.
Jaká zajímavá místa se chystáš navštívit?
Chystám se na návštěvu zdejších průmyslových podniků. Abych se dozvěděl více o struktuře a fungování zdejších továren. Chtěj bych navštívit města Tokyo a Kyoto.
Setkal jsi se zástupci partnerské organizace MIFA?
Jsem v kontaktu s mnoha lidmi z MIFY. Jim také vděčím za to, co zde mohu dělat. Všichni vzpomínají na Japonský týden a hodnotí ho jako velmi zdařilou akci, která dala možnost vzniku mnoha přátelstvím. A v tom především je smysl partnerství našich měst.
Jak tráví čas Tvoji vrstevníci a co dělají ve volných chvílích -náctiletí?
Moji vrstevníci se zde prakticky nevyskytují, většinou studují na univerzitách. Všichni ostatní se stále učí. Volný čas nemají.
Tak to je zatím vše, děkuji za rozhovor.
Za ŽIFA připravila Petra Novotná