Aneta Langerová
- 1999/2000 - studentem v Rice Lake
Jeden rok života strávený za Velkou louží
Jeden rok života strávený za Velkou louží. Od rodičů, sourozenců a přátel mě dělí několik tisíc mil a Atlantický oceán. Ve svých sladkých sedmnácti letech se vrhám kamsi do neznáma, plna očekávání a odhodlání se vydávám na spletitou cestu za poznáním. Široká postel uprostřed sklepní místnosti, skříň, čtyři holé stěny, žádné okno a velká tma. Marně se snažím usnout, čeká mě 10 měsíců v tzv. Zemi snů a neznám tu skoro nikoho. Sama se dvěma kufry ležím v černočerné tmě v mém novém pokoji a přemýšlím o okamžicích příštích.
Je ráno. První, druhé, desáté, dvacáté a všechno se najednou začíná prosvětlovat. Poznávám okolní krajinu, lidi i sama sebe. Tvoří se nová přátelství. Taková, která mi jsou oporou ve chvílích nejtěžších jako např. o Vánocích. Najednou znám spoustu milých, hodných, ochotných a přátelských Američanů a prožívám s nimi mnoho příjemných chvil. Na vlastní kůži ochutnávám sladkou ( někdy až přeslazenou ) chuť Ameriky. Učím se její tradice a zvyky a sama vyprávím nadšeným posluchačům o svém domově, o našich zvyklostech a o lidech od nás z Čech. Rychle se zdokonaluji v angličtině, zvládám školní výuku i běžné hovory mezi kamarády. Bavím se marnou snahou mých amerických přátel vyslovit některá česká slovíčka a rychle šířím alespoň ty nejběžnější české fráze.
Čas letí rychlosti blesku. Ani se nestačím nudit, každé ráno se zcela nepochopitelně těším do školy, vše je tu jiné, zajímavé, stává se ze mě fanynka a někdy i členka místních sportovních týmů. Snažím se užít si tento rok co nejvíc a vytěžit z něho maximum. Všichni mi pomáhají a vycházejí vstříc. Začínám více přemýšlet o mezilidských vztazích a více si uvědomovat plno základních poznatků o nesmírné hodnotě přátelství a lásky. Možná se i měním, trochu dospívám a jsem mnohem samostatnější. Je to jako příprava, či trénink do života. Už nejsem žádná malá, bezstarostná holčička, odjela jsem na rok z domova, abych poznala svět, zlepšila svou angličtinu a seznámila se s novými lidmi. Vše se bezvadně daří. Samozřejmě nastávají i chvíle smutku a stezku po domově, ale to vše k tomu patří, je to jedna z těch nabytých zkušeností. Naštěstí je tu vždy někdo, kdo mě dokáže povzbudit, obejmout a krásně pohladit na duši.
Blíží se konec školního roku a s ním i tzv. „Graduation“. V modrém taláru si jdu ve slavnostně vyzdobené tělocvičně pro mé „diploma“ a tím má vše oficiálně zkončit…Před odletem zpět do krajin českých mám ještě to štěstí poznat i jiné oblasti Ameriky. A tak projíždím loďkou v těsné blízkosti Niagarských vodopádu, sleduji New York z vršku Sochy svobody, fotím se před Bílým domem, držím v rukou malého krokodýlka z Národního parku Everglades, koupu se na Miamské pláži, či pozoruji korály a hejna pestrobarevných rybek u Florida Keys.
Jeden rok života strávený za Velkou louží. Od mých amerických přátel mě dělí několik tisíc mil a atlantický oceán. Ve svých osmnácti letech jsem poznala neznáme a prokličkovala jsem uličkami různých životních zkušeností. Ze spousty fotek v mém pokoji zalitém světlem se na mě smějí vzpomínky z místa, které se mi stalo druhým domovem. Jsem bohatší o několik krásných přátelství a to vše díky jednomu roku strávenému v Americe. Roku, na který se nezapomíná.